Štěstí v neštěstí

9. ledna 2013 v 19:00 | Honza
Jak velký stres může způsobit klíč, který je nezvěstný?
Šel jsem si po ránu v klidu, včas, do světa, který mě živí. Došel jsem ke dveřím domu a hrábl do kapsy pro klíč. On nikde. Ostatní klíče jsem měl a já tušil, že nahoře v bytě nikde není. Předchozí den jsem byl puštěn právě vycházející osobou a klíč jsem nehledal a doma jsem se ho určitě nedotkl. Cítil jsem pot na čele a podíval se na hodiny. Všimnul jsem si taky baterky, která se vybíjela. Jestliže tu strávím víc než pět minut, budu mít velký problém se dostat do práce včas. Přemýšlel jsem jak se jinak dostat ven a zároveň jsem vyšel na dvůr. Byl jsem vysoko nad zemí ostatních dvorů sousedních domů a nikde jsem neviděl výjezd nebo otevřený průchod. Pocítil jsem, jak se mi srdce naprosto zastavilo a následně naopak začalo totálně rychle bít. Začal jsem chodit tam a sem a nadával jako tur. Přemýšlel jsem co teď, nemůžu přijít pozdě. Bude to průser jako mraky.
V tom mě napadlo zazvonit na nějakého souseda a nechat si otevřít. Vyběhl jsem do prvního patra a zazvonil. Otevřel mi muž s pěnou na holení, rozetřenou po tváři. Řekl mi, že musím počkat. A já myslel, že dostanu infarkt při pohledu na hodinu. Uteklo už osm minut. Byl jsem v koncích. Měl jsem chuť rozeběhnout se proti těm dveřím a buď to prorazit, nebo umřít. O pár minut později, zhruba čtvrt hodiny od toho katastrofálního zjištění, milostivý pán přišel nachystaný odejít z domu. Otevřel mi dveře a já s krátkým poděkováním vyrazil jako raketa.
V rychlosti, která mohla někoho zabít, jsem proletěl při přestupu z tramvaje na metro podchod. Když jsem dorazil na nástupiště, přijelo mé metro jako bych si to rozkázal.
Nevěřil jsem svým očím, když jsem byl na minutu přesně tam, kde jsem měl být. Andělé mí- děkuji!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama